Jak rozdýchat „ten neurvalý stres na mateřské“?

Jak rozdýchat „ten neurvalý stres na mateřské“?

Dneska se budeme trošku věnovat maminkám. A těm chvílím, kterých může být nepočítaně i během jednoho jediného dne. Ty chvíle, kdy máte pocit, že jste jako papiňák, protože dítě udělalo něco, co nemělo, něco rozbilo,  něco zničilo a vrcholem pak bývá třeba chvíle, kdy vás dítko byť omylem ve vzteku přetáhne dřevěnou hračkou po noze. Třeba. Maminky jistě vymyslí ještě milion další důvodů, ve kterých se prostě může stát, že se už neovládneme a prostě VYBUCHNEME.

Většinou je za takovým výbuchem nashromážděná směs stresu, emocí a únavy. Ve chvíli, kdy k výbuchu dochází si buďte jisti pouze jedním – je to jen JEDEN spouštěč a dítě v mnohých případech tak nepřiměřenou reakci nečeká, nechápe ji a je jí zaskočeno. Protože ono udělalo jen něco, co stokrát předtím – a stokrát předtím to prošlo. A teď najednou taková změna! To se těžko chápe.

PRAVIDLO Č. 1.: Hlídejte sebe samu!

Hlídejte si obecně celý den a hladinu své energie. Zjišťujte si během dne, proč se rozčilujete a co vám nejvíc bere energii. Samozřejmě to může být únava z nedostatku spánku, může to být ale také nespokojenost v partnerském vztahu nebo se vztahu s blízkými. Tchýně, babička nebo manžel odcházející večer za svými zálibami může pak být s nějakou nejapnou poznámkou také poslední kapkou páry, kterou vypustíte ve chvíli, kdy dítě nebude a nebude chtít usnout přesně v osm večera a v půl deváté vám definitivně pod tíhou únavy rupnou nervy. Umět si udělat svou vlastní sebeanalýzu je prvním krokem k úspěšnému zvládání tohoto nahromaděného stresu.

PRAVIDLO Č. 2.: Požádejte o pomoc!

Myslíme tím průběžnou pomoc, průběžné malé volání o pomoc. Potřebuju mezi lidi! Běžte. Potřebuju si s někým promluvit, vyplakat se kamarádce na rameni. Co nejdříve v takovém případě dejte dítě na hlídání manželovi, babičce, komukoliv, nebo si pozvěte kamarádku na večer domů, ale udělejte to. Udělejte a ulevte si na duši dřív, než se začnou problémy nepříjemně štosovat. Pravidelné upouštění páry a pravidelné vyrovnávání hladiny spokojenosti, byť to je třeba jen úleva od stresu dočasná, je velice důležité. Pokud to neuděláte, je možné, že se stres začne kumulovat na fyzické rovině ve formě nemocí.

PRAVIDLO Č. 3.: Běžte do pokoje!

A tím nyní nemyslíme, abyste do pokoje ječícího potomka poslala… ale pošlete tam sebe. Jste-li těsně před výbuchem, udělejte to. Dítě to chvilku samo vydrží, ale vy dostanete prostor ze sebe dostat vztek, pláč, bezmoc nebo únavu. Prvotní emoci, prvotní výbuch, který by jinak slízlo dítě.  Unavená, ale z prvního vzteku uklidněná, se pak můžete vrátit zpátky.

PRAVIDLO Č. 4.: Nezapomínejte na smích!

Nepatříte mezi ty, které se na mateřské ani nezasmějí? S drtivým smutkem si některé ženy mohou po letech uvědomit, že upřímně se nezasmály s dětmi už dlouhé rok. Stres, napětí a vyčerpání si berou své, je to přirozené. Ale pokud se vám podaří silou vůle smích nevylučovat ze svého života a občas ho tam i přizvat, bude to jen to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Pár tipů pro vás máme… zasmějte se s dítětem jeho vtipům, lépe ho vnímejte… Udržte si ve svém životě to, co ve vás budí smysl pro humor a úsměv, dobrou náladu. Dejte si jako podkres k dennímu dni film, komedii, vtipný seriál. Hudbu, která  nabíjí energií… Čas od času se zkuste zastavit a společně s evidencí toho, co vás stresuje, si vedle dejte i to, co vám působí úsměv, ne-li smích.

PRAVIDLO Č. 5.: Nezlobte se na sebe ve chvíli selhání!

Odpusťte si chvíle, kdy nehorázně selžete. Není nic horšího, než když si následující dny vyčítáte něco, co jste nezvládla předchozí den. Ničí to náladu. Zvyšuje výčitky a dostáváte se do začarovaného kruhu nízkého sebevědomí, nespavosti a opět stoupá stres a tlak, který hrozí tím, že opět selžete. Věřte nám, že i ty nejlepší matky občas na své děti vyletí jak hysterky! Věřte nám, že i ty nejusměvavější maminky se občas musí zabouchnout v koupelně, aby se vyplakaly… a věřte nám, že každá z nich trpí pekelným PMS, které je někdy k nevydržení i pro ně samé, natož pro jejich okolí. Ale čím víc si připustíte možnost, že můžete selhat, tím méně těch selhání bude. Zbavíte se totiž strachu z toho, že selžete… a bojácný člověk udělá samozřejmě více chyb než ten, který neúspěch bere jako běžnou součást života.